Já nad tím fakt přemýšlela, byla to taková dobrý retrospektiva...
Říkala jsem si, že bych byla dost dlouhou dobu za idealistku, vřící v rodinu, lásku, v pravdu atakdál atakdál...
Mělo by to ovšem poměrně velkou dynamiku, vývoj, z mé strany asi větší, než z manželovy, diváci by se určitě nenudili...a obávám se, že bychom měli ještě víc komentářů, než ty dva první díly.
Jsem moc ráda, že mě nikdo neoslovil a nenatáčel s náma.
Ty dva příběhy mi přišly zatím jen smutný, zvlášť z pozice té každé ženy (a ptám se sama sebe, jestli fakt dřív většina byla takových?), co byla opuštěna, když děti trochu vyrostly...