Monty,

u tý spolujízdy bych to vnímala tak, že pokud je to jednorázová akce a ten jeden tam stejně jede (takže by ty prachy utratil tak jako tak) a nabídne tomu druhýmu sám, aby jel s ním, tak by mi přišlo divný, aby za to chtěl prachy.

Pokud ho ten spolujezdec o to ale požádá, tak si myslím, že je správný, aby mu něco nabídnul (pak bych to jako řidič nejspíš zdvořile odmítla, ale s dobrým pocitem, že ten druhej není vyžírka). Ale pokud bych s někým jela já a on to rozpočítával, tak bych to viděla poměrně (protože tam jede i ten řidič) a jen benzín, amortizace auta už by mi přišla divná.

Pokud by se jednalo o opakovanou spolujízdu (třeba z jedný vesnice do práce), tak si myslím, že tam je naopak nemyslitelný, aby se spolujezdec nějak nepodílel (pro řidiče je to už trochu opruz, že se mu musí přizpůsobovat, a ten druhej by to měl jako pohodlíčko zadarmo), a tam bych kromě benzínu rozpočítala a zohlednila i tu amortizaci.

Pokud by to byla nějaká jízda, o kterou požádám kamaráda kvůli mně tak, že by tam jinak nejel, tak bych mu to nabídla zaplatit celý, a tady bych to asi viděla jen na benzín, ne amortizaci (plus bych ho pak jako poděkování ještě třeba pozvala na večeři).

A s těmi nemarginálními náklady za návštěvu to vnímám podobně. U kamarádů dětí to řeším třeba tím, že pošlu jídlo (aby ho celý nemusel řešit hostitel), a obecně považuju za ideální, když host projeví snahu a hostitel, pokud si to jen trochu může dovolit je velkorysej.