Tos mě špatně pochopila, Mandelinko, já jsem to myslela tak, aby ses k tomu neupínala vší silou.

Podívej, já jsem třeba uvěřila tomu, že chůze je výrazně pozitivní prvek pro fyzično i psychiku. A tak jsem si štrádovala denně do práce pěšky, ať svítilo slunce nebo mrzlo. Chodila jsem jednou z nejhezčích městských tras Plzně, lebedila jsem si při pohledu na domy, stromy, lidi, už mi v hlavě běžel blogísek, fotila jsem, no prostě jsem to milovala.

Po šesti měsících jsem se dostala do stavu, kdy jsem musela ráno promýšlet techniku vstávání z postele, abych se nepočůrala bolestí, levá a částečně pravá noha mě totálně zradily. Teď se už měsíc skoro nehýbu a velkým obloukem se mi vrací schopnost se pohnout Jako přišlo mi to dost nefér