Tak já přidám jednu svoji.

Jednou jsme vyrazili s mým mužem na předvánoční nákup do Polska. Jeli jsme do Klodzka, které mám moc ráda. U nás byla pravá prosincová zima, sníh, mráz. Oblékla jsem se na naše poměry dost ( pod rifle tlusté punčocháčem zimní bunda, šála, kulich) a jeli jsme. Ovšem po dojetí do Klodzka - tam -14 st. , zataženo, padal sníh a bičovalo to do tváře. Zima jak na Sibiři, všichni tam chodili v takových těch ruských čepicích přes uši. Chodili jsme chvíli po náměstí kolem obchodů a dívali se do výloh, pak jsme padli na hračkárnu a protože naše dcera toužila po princezně Cadance ( zpívající svítící kůň), tak jsme tam vešli. Zdála se mi ta hračka ale nějak drahá, nekoupili jsme ji. Pak jsme zase venku chodili kolem obchodů, ale to už jsem brečela zimou, museli jsme zapadnout do jedné kavárny, kde jsem si dala svařák jinak bych asi zmrzla.
Pointa je, že jsme nekoupili nic ( vyrazili jsme na drahej svařák a kafe), ale po dojetí domů jsem zjistila, že tu hračku nikde nemaj. Takže asi za týden jel muž na vánoční večírek do Polska, tak ji do stejného města dojel koupit. No a ten krám pak na holku mluvil polsky