Slupko,
čeština je tak ale postavená, je to do značné míry umělý jazyk a odráží se v ní podmínky doby, kdy vznikala. A že je český pravopis zbytečně složitý se na odborné úrovni řeší již řadu let.

Viz např.:
"Kritické námitky byly vznášeny čas od času i vůči českému pravopisnému systému. Pocházely nejčastěji od učitelů a hlavním argumentem v nich vždy bylo, že k zvládnutí českého pravopisu je zapotřebí příliš mnoho času a že ani po absolvování základní školní docházky část občanů jej neovládá v potřebné míře. Je to jistě argument závažný, i když nemůže být jediným, který by opravňoval hlubší zásahy do pravopisného systému. Nicméně potřeba efektivnosti, která proniká z oblasti ekonomické do veškerého života dnešní společnosti, a zmíněná racionalizace a demokratizace jsou činiteli, které hlasy volající po úpravě podporují.[2]

Závažný hlas k současné situaci představuje článek člena korespondenta ČSAV Jaromíra Běliče v časopise Český jazyk a literatura (14, 1963—64, s. 145n.) nazvaný Odhodláme se k výraznějšímu zjednodušení pravopisu? (Slovo na uváženou). Je to hlas rozvážný, nezavírající oči před skutečností („změny pravopisu vždycky vyvolávají nelibost a odpor“, s. 156), projevující však i odvahu uskutečnit třeba i radikální reformu, jestliže se ukáže její potřeba. Poznámky k současné pravopisné kodifikaci se objevily i v jiných diskusních příspěvcích tohoto časopisu zčásti navazujících na článek Běličův[3] a už dříve také v metodickém časopise slovenském.[4]

Odborné veřejnosti je většinou známo, že poslední pravopisná úprava z r. 1957 nemohla z různých příčin vyřešit zcela uspokojivě všechny problémy a že některé změny byly provedeny pokusně, jak se osvědčí; tím nabyla úprava do jisté míry rázu provizória. Ačkoli od vydání posledních „Pravidel českého pravopisu“ neuplynula příliš dlouhá doba, je zřejmé, že některé otázky dozrály natolik, že by je dnes bylo možno řešit jednodušeji, důsledněji a účelněji (týká se to např. psaní předložek s a z, velkých písmen, slov cizího původu i jiných jevů). Ukazuje se, že k úpravě dosavadních „Pravidel“ časem dojít musí, a jde [167]nyní o to, zda to bude úprava opět jen dílčí, nebo reforma základní, směřující k podstatnějšímu zjednodušení a usnadnění českého pravopisu."

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5039


Novější, namátkou vygoogleno:

"Průzkum ukázal, že v psaní malých a velkých písmen chybují nejen školáci, ale také vysokoškolsky vzdělaní lidé, které práce s jazykem dokonce živí. Pravidla pro psaní velkých písmen ovládá 59 procent lidí.

"Není to číslo překvapivé. A je to samozřejmě málo. Přáli bychom si, aby pravidla kultivovaného psaní ovládalo daleko více lidí," říká ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva.

Příčiny vidí dílem v obtížnosti českého pravopisu, dílem v tom, že se pravidla pro psaní velkých a malých písmen měnila v roce 1993 a generace, které chodily do školy před tímto rokem, se řídí tím, co se učily ve školy ony.

"Nejpodstatnější je ale možná to, že ta pravidla jsou velmi často založena na znalosti reality. Je potřeba znát, jestli se divadlo jmenuje Divadlo na Vinohradech, divadlo Na Zábradlí a podobně, a to může být samozřejmě problém," vysvětluje Oliva."

https://www.irozhlas.cz/nepouzivat_-_veda/jazykovedci-uvazuji-o-zjednoduseni-psani-malych-a-velkych-pismen_201211011911_mvydrova