jak říká můj tchán "když nic, tak vařit fakt umíš" učila mě máma, nejdřív stylem koukej co a jak a přitom mi oloupej cibuli a pak od nějakých mých 15ti už hodně chodila do práce a já musela vařit o víkendech pro sourozence. Pak byl často i model, že sice byla doma, ale radši uklízela a já dělala oběd. Experimentovala jsem, zkoušela nové věci, mrzelo mě, když mi to máma nepochválila. Po svatbě jsem vaření ještě víc rozjela o věci, které se v původní rodině nejedli a my je milujeme (např. boršč). Můj muž nevaří vůbec což mě mrzí/štve/hodilo by se to. Já naopak vařím skoro pořád, teď od prosince jsem teda v nové práci tak jsem omezila, ale do té doby i dvakrát denně, k obědu i polévky a tak. Péct taky umím i ty klasické buchty. Vlastní jídlo miluju, nestačí mi se "načichat" a strašně mě s..e vybíravost mých dětí