Asi tak...tahle rodina je asi naší rodině typem nejbližší, taky téměř 35 let, podobně dětí, podobně "společná" firma, mnoho úsilí, zas trochu jiný typ krize, atd...
Někdy jak na tobogánu, člověk se s dětmi a firmou, která živí oba, prostě nemůže úplně zastavit, často takový styl života velmi naplňuje, ale mnohokrát jsou i období, kdy vyčerpá na maximum.
Pohledem zpět - i u těch Strnadů - jo, dali to, dávají to...žena byla a je asi mnohem silnější, ale měla své slabé chvíle...na to má právo každý, myslím.
Byly tam vidět plány, naděje, tápání...a propady. Zoufalost a bezmoc a zas chvíle radosti a dojetí. Patří to ke každému rodinnému životu, myslím.
A "hop" člověk může říkat fakt až na konci...kde by třeba mě po 20 letech manželství napadlo, co zvláštního a těžkého se vbrzku chystá... . Nikdo neví, i na vztah jsou lidi vždycky dva.