Když mně právě připadají normální ty krize, potíže s dětmi, nemoci. Já to beru tak, že k životu patří.
Všichni mají nějaký problémy. Někdo víc, někdo míň a kdo nemá, ten si je zdárně vyrábí třeba tak, že se zaobírá kravinama.
Rodinu, kde by nic nebylo až do pokročilýho věku, neznám. Ještě teda bývá rozdíl ve vnímání. Někdo ty jobovky umí rychleji setřepat, tolik se tím netrápit, zato jinej uvízne a třeba se z toho nevzpamatuje.