Já asi chápu, co myslíš, a i pro mě je to takový dvojsečný.

Na jednu stranu vůbec neuznávám argument "co mohly čekat" (protože jednak si nemyslím, že by bylo přípustný uvažovat stylem "když sem šla, tak přece musela vědět, o co jde" jednak si myslím, že NE může říct úplně každej v každý situaci, i manželskej partner v manželský posteli, a mělo by to být jako NE respektováno), ani argument "proč to vytáhly až teď po letech (to naopak zcela chápu, protože v té době, kdy se to stalo, byla atmosféra bohužel taková, že se klidně mohlo stát, že psí hlava by zůstala na té obtěžované a obtěžovatel by si vesele beztrestně dělal, co by ho napadlo). Takže plně chápu i lidi, co to řeknou třeba po 10, 20 letech, a nevidím důvod, proč by měli držet pusu a vinit je za to, že to řekli, když se to fakt stalo.

Na druhou stranu mě ale děsí ten veřejnej lynč těch obtěžovatelů, protože po těch 20 letech to nejde dokázat, a nejde dost dobře určit, jestli to obvinění je falešný nebo ne, a pokud toho člověka jen na základě toho, že tohle někdo o něm řekne, vyhoděj z práce, vystřihnou z filmu a profesně ho zničej, přijde mi to děsivý.