Ropucho, takhle jsem to měla v původní rodině i já...naši spolu byli skoro 35 let, bohužel pár měsíců před tím výročím taťka zemřel...ale za celá léta jsem je slyšela hádat se snad jenom jednou, jinak řešili všechno v klidu...a co jsem pozorovala, tak až do taťkovy smrti se měli moc rádi, navzájem často vymýšleli, jak tomu druhému udělat radost...já s bráchou jsme taky bezproblémoví, ani pubertu jsme neprožívali nějak bouřlivě...prostě normální pohodová rodina...škoda jenom, že se taťka nedožil vnoučka, který se narodil jen týden po jeho smrti...byl by to skvělý dědeček...ti dva jsou si ve spoustě věcí hodně podobní...moc by si rozuměli...