Cimbur, musí je to samo chytnout. Já jsem si zoufala ze syna - dyslektika, nic číst nechtěl, občas něco "tenkého" a jinak NIC. Navíc ho to hodně unavovalo, obvykle si pouštěl audioknihu a k tomu sledoval text očima. Pak se dostal do nového kolektivu na NG, jeho noví kamarádi hodně čtou, básnili o knížkách, jak je to či ono super a on s nimi chtěl držet krok a najednou čte kudy chodí. Z poukázek do knihkupectví od tety ryčel blahem. Ted byl týden doma (odváželi jsme ho ze školního lyžáku se zlomenou rukou) a přečetl 5 knih. Před dvěma lety bych si gratulovala, kdyby přečetl stránku v časopise.