Máme doma to samé. Já vášnivý čtenář, manžel taky vcelku čte a pro syna je četba málem sprosté slovo. A přitom odmalička jsem mu četla,měl to rád. Jenže jakmile došlo na vlastní čtení, byl průšvih.Nezvládá ani povinnou četbu (a to nejde o nějaké hrůzné tituly),natož aby četl dobrovolně. Knihy jako dárky jsem už vzdala, přitom já sama si vánoce bez knížky neumím představit.Asi je to taky dobou. Trávím teď hodně času v čekárnách různých lékařů,jako doprovod. A připadám si jako exot, když si vytáhnu knížku nebo časopis. Většina,na věku téměř nesejde, vytáhne mobil...
Myslím, že buď člověk (dítě) číst chce a pak čte, nebo prostě čtenář není a donutit nelze.