Teď na to koukám. Mnoho mých přátel nadšeně chválí nápad rektora Univerzity Palackého v Olomouci pana Millera. Cituji jeho FB post:

"Přemýšlím, co výsledky prezidentských voleb znamenají pro akademiky, vědce a univerzitu, kterou vedu. Už dlouho upozorňuji na to, že jediná cesta ven z toho mnohaletého klinče, bezčasí a stagnace je mluvit spolu nebo se o to alespoň neúnavně snažit. Co pro to může udělat Univerzita Palackého? Po parlamentních volbách zvažujeme realizaci terénní univerzity. Zkusme jezdit do sociálně postižených regionů v této zemi a nabídnout lidem postiženým exekucemi zadarmo právní služby našich studentů práv, rady a pomoc ohledně zdraví od našich mediků tam kde není blízko doktor, nabídněme jim kurzy celoživotního vzdělávání, mluvme s nimi o Evropě, Evropské unii, o stavu světa, o příčinách migrace a o tom, jak jí čelit. Vysvětleme jim, že věda a výzkum jsou jednou z cest, jak zajistit slušnou budoucnost. Jinými slovy, dejme jim najevo, že nejsou sami a podejme jim ruku. Vím, asi to není univerzální recept, ale je to něco, co je v našich schopnostech a co můžeme udělat i s rizikem, že občas dostaneme ve vesnické hospodě po hubě :). Myslíte, že to má cenu? Já se domnívám, že ano. Tak tedy, dobrovolníci z UP - hlaste se :)"

Jsem v rozpacích. Videl zblízka venkov, byl někdy ve vyloučené lokalitě? Protože nejsem právník, ráda uvěřím, ze student práv dokáže podat právní radu. Jako lékař vím, že medik v terénu může jen šířit osvětu na úrovni běžně dostupné v médiích. Stojí o to ti lidi? Vím z vlastní opakované zkušenosti, že lidé z nejnižších sociálních vrstev jsou zoufale needukovatelní. I s faktickou pomocí naloží po svém.
Možná je to hnusná skepse. Není jiná cesta, jak sblížit Pithartův "dvojí lid"?