"Je to krize rodinných vazeb a vztahů, jako asistentka přímé péče jsem zažila "ty lepší", tedy ty, co byli ochotní za služku pro babičku zaplatit, i v dobře situovaných kruzích však omezili přítomnost služby na minimum (dát oběd a zajistit vyměšování), co tam ležák bude dalších 6 hodin dělat, když televizi neslyší a na noviny nevidí, to jim jako problém nepřišlo. "

To je problém měst.
Na venkově je to jinak. Zvlášť na tom vzdálenějším od měst. Zde je problém sehnat terénní ošetřovatelku, protože je jich málo. Celodenní ošetřovatelskou péči (od 120 Kč/hodinu) si také ne všichni mohou dovolit. Zdravotník, který může nemohoucímu seniorovi podat lék či píchnout injekci, má na starost celou oblast, takže může přijít 1-2x za den, ne vždy ve stejnou dobu. Takže aplikace léků přesná není.
A místa v zařízeních pro částečně či plně imobilní pacienty nejsou.

To je mnohem palčivější problém venkova než to, jestli bude mládí na venkově šířit osvětové myšlenky.