Zefýr,

já myslím, že Buchli na to jde dobře, protože takhle jí to geniální dítě lidi spíš odpustěj.

Ne ale vážně: když se ponořím úplně do hlubin své duše, tak si myslím, že nejsem nijak závistivej hajzlík a jsem schopná jiným lidem přát úspěch, spousta věcí mi nevadí, ale úplně imunní vůči veškerému srovnávání nejsem, a když se naše dítě onehdá hlásilo na gympl, ale bylo pod čarou a chvíli to vypadalo, že se nedostane, tak mě trochu zamrzelo, když mi známá, takto maminka stejně starého dítěte, i po zjištění této skutečnosti nadšeně půl hodiny líčila, jak se jejich Růženka dostala na obě vybrané školy s výborným počtem bodů.

Jako nemám vůbec nic proti Růžence, jsem ráda, že se dostala na obě školy, nevadilo mi to sdělení, ale vadilo mi to půlhodinový líčení, jak byla Růženka skvělá, i POTOM v situaci, kdy to vypadalo, že náš Pepíček tak skvělej nebyl a jemu i nám na tom dost záleželo.

Chápu, že to ode mě je asi slabost, ale předpokládám, že i jiní lidi to maj podobně, že když se jim něco nepovede, tak je to třeba mrzí a štve, že pokud jsou normální, tak kvůli tomu nesočej na celej svět, ale nemaj rádi, když jim v tom někdo moc omazává čumák.