Supermatko, já bych to taky neudělala. Mě kdysi museli rodiče ostříhat právě kvůli vším (měla jsem hodně dlouhé vlasy a nebyla jsem trpělivá, nešlo to vyčesávat) a díky tomu mám hrůzu ze vší doteď :) Jinak mě v 9 letech normálně myl vlasy táta (měla jsem je fakt husté, sama bych si je neumyla, navíc jsme měli vanu a ne sprcháč, takže bych si sprchu musela držet sama a postříkala bych polovinu koupelny :D ) a česat mě pomáhala mamka, měla jsem větinou dva culíky/copy a pěšinku ybch si sama neudělala..... cca v 11 jsem začala nosit čelenky a rozpuštěné vlasy a to jsem se starala sama.

Ono v úvodním příspěvku jsou zdůrazněné situace jako neděle nebo nemoc, ale mě by zajímalo, jak dcera přistupuje k péči ve všední den, jestli by fakt byla schopná jít do školy neušesaná...... Já třeba v dobách nemoci taky vlasy leckdy nečesala, protože to sjem dělala když sjem šla ven. Ale po pár nepříjemných situacích, dky skoro nešly rozčesat, jsem si začala dávat pozor :)

P.S. S tím zaséváním rozdílů máš taky pravdu :( Navíc ono česání může být fajn příležitost, my si s mamkou při něm ždycky povídali, je fůra žen, co miluje, když jim někdo češe vlasy, je to pro ně uklidňující rituál......