Kromě těch již zmíněných mezníků se objevil vloni ten,že jsem už dále nemohla maskovat svoji fyzickou nezdatnost čekáním na dceru, která byla na každé túře vždy poslední. Vloni v Tatrách mi poprvé děti utekly a já jim fakt nestačila. Naštěstí mám astma a mohla jsem to svádět na to

Jeden takový mezník bylo první soustředění. Byli jsme s manželem poprvé týden sami a bylo to zvláštní. Skoro bych řekla divné.

No a vlastně když můj, teď už 12letý, syn, najednou přestal chodit za mnou do postele. To mi bylo líto a děsně si užívám, že dcera ještě ráda k ránu přijde.

Další děti ale už nebudou.