Koukám, že alespoň v něčem ty naše zlatíčka spolupracují , když nakonec postýlku vzali na milost. Starší byl hrozný vrtidlo a na rozdíl od své sestry byl i velký, takže do ní odlezl sám kolem půl roku, když seznal, že to tam bude mít asi lepší a zdroj ve vzdálenosti do 30 cm je akceptovatelný, ale sáčkoval se k nám vždycky nad ránem, o víkendech se sáčkuje do dnes. A děsně úkorně nese tu 20cm mezeru mezi jeho a tátovou postelí...o samostatném spaní si asi můžeme ještě dlouho zdát. Možná až přijde ta puberta .