Já myslím, že ty jedničky nejsou nutné. Na základce většinou šprti mají aspoň vyznamenání, ale i tam byli takoví, co šprtali s pár trojkama nebo dvojkama z milosti. Na gymplu bylo jen málo šprtů s vyznamenáním. Většinou měli i pár čtverek nebo dost trojek. Tyto výsledky měli vydřené, učivu nerozuměli a nepovažovali to za důležité, důležitá byla známka. Byli dobří na dějepis, češtinu, občanku..., prostě tam, kde to biflování stačilo. Lezli do zadku učitelům, občas bonzovali, nikdy by je nenapadlo ve škole dělat blbiny. I v pubertě jim hormony asi nejvíc hýbala jednička.
A to šprťáctví na tom učení poznat je. Jednak dost často dělí žáky na oblíbence (šprti a tiší žáci), šedivý střed a pár vyvrhelů, na které si zasednou z rozličných důvodů. Dalším rysem je, že nutí žáky memorovat nejlépe slovo od slova a neučí je u toho myslet.