Souhlasím, opisování mi zásadně vadilo až na VŠ, to jsem teda byla velmi nerada, když se někdo opisování domáhal. Tam už to bylo o tom, že se připravuješ na své budoucí povolání, čili jaksi se to člověk má naučit sám.

Na střední - gymplu - bylo víc pochopitelné, že zdaleka ne každý nutně bude jednou potřebovat integrály nebo chemické vzorce, čili když zdatný jazykář potřeboval opsat matematiku, tak proč ne. Na jednu stranu je pravda, že gympl je holt všeobecná příprava všeho, na druhou stranu je jasné, že každý na to nemá. Stejně jsme všichni věděli, kdo co umí a jak, stejně tak vyučující. Čili kdyby naprostý matematický antitalent měl třeba z pololetky jedničku, bylo by asi jasný, že to nemá z vlastní hlavy...

Na VŠ už je to jiný, tam ta (písemná) zkouška je v zásadě často jediný konkrétní projev talentu-netalentu, naučení se, nenaučení se, čili je to už o něčem úplně jiném, než na SŠ.