"Ale na nic takovýho si nepamatuju, když někdo opisoval, tak to bylo vždycky proto, aby formálně splnil požadavek na nějakou známku, vůbec ne proto, aby to nějak pochopil."

Ano, to je podstata problému.
Pokud někdo něco chce pochopit, přes opisování cesta nevede.
Jenže písemné práce na mnoha školách - a z mnoha předmětů - se vůbec netýkají toho, jestli někdo něco pochopil, ale jestli si zapamatoval nějaký požadovaný údaj. A k čemu je dobré, že dítě v písemce správně odpoví na otázku "Ve kterém roce se odehrála bitva u Kresčaku?" Kdo má dobrou paměť, ten si to zapamatuje minimálně do té písemky, jestli to v hlavě udrží nebo ne je už každému jedno. Kdo má paměť slabší a nezajímá se o historii, koho a jak poškozuje tím, že ten letopočet opíše od spolužáka?
Proto píšu, že jsme se nikam moc neposunuli od dob Marie Terezie. Pořád je většinově upřednostňované memorování a biflování, a opisování s tím úzce souvisí. A ze stejného důvodu upozorňuji na to, že "samé jedničky" nebo obecně jedničky nemají vůbec takovou váhu, jakou jim někteří rodiče přikládají, protože naučit se na písemku a pak to zapomenout je ve výsledku stejné, jako to nevědět vůbec.