Jo, ještě jsem zapomněla na angličtinu u Chovance. Ten nás měl naštěstí jen rok (ale stejnou metodou učil v jiných třídách léta). Všechno jsme se učili zpaměti. Zkoušel slovíčka (to beru), všechny články z učebnice, cvičení jsme doplňili v hodině, jinak zkoušení a písemky doslovné recitace všech článků z učebnice a učebnice konverzace. Když jsme na to doma nadávali a rodiče si ho nechali zavolat na rodičáku, že taková výuka nám k ničenu nebude, že takto si nebudeme umět ani koupit rohlík, druhý den nakráčel a dotčeně nám sdělil, že když si neumíme koupit rohlík, máme si doma v učebnici konverzace nalistovat článek Food shopping a do zítřka se to naučit zpaměti Měl nás i na občanku, tam kromě odvykládání toho, co nadiktoval, jsme mohli vyjádřit i vlastní názor. Jednou jsem byla jediná, kdo dostal jedničku z písemky, ostatní měli koule. Písemku jsem totiž nepsala, byla jsem po nemoci. To jsme odevzdávali na papíře jen omluvenku. Jenže než ostatní napsali písemku, měla jsem dost času napsat báseň (bylo dost času okukovat objekt platonické lásky a políbila mě můza). Papír jsem tedy neodevzdala. Ale jak přišel k té jedničce, to je záhada