nedávno na třídním srazu zrovna spolužák vzpomínal, jak jsem mu pravidelně vypracovávala jeho testy z matiky (obvykle A a B, spočítala jsem si svoje a než on dokončil první příklad, spočítala jsem to jeho), jak ode mne opisoval v čj a o přestávkách mu vysvětlovala záhady rovnic... taky jsem vzpomínali, jak jsem jednou udělala chybu ve výpočtu a ta chyba se pak nesla celou řadou, takže ji mělo asi 8 spolužáků - klika, že to právě nebyla moje skupina, učitelka nebyla schopná odhadnout autora toho výpočtu, takže se tomu jen zasmála a upozornila, že ani opisování není záruka úspěchu
střední jsme pak se spolužačkou spolupracovaly - já dala čj a matiku a ona zase odborné předměty - já si nikdy nepamatovala konkrétní data, přesné údaje a počty čehosi...
v době, kdy jsem se učila pro známky a test byl cíl, jsem to vnímala jako v pořádku...
moje děti učím, že známka rozhodně není cíl, že test je pro ně, aby si ujasnily jak na tom se svými vědomostmi jsou, co vím, sami neopisují a ani u nich ve třídě není opisování běžné, pokud někdo opisovat chce, vyprávějí mi pak o tom, jako o nezvyklém požadavku...