To znám a soucítím. Samozřejmě,že je jasné, čím dřív, tím líp,ale ani já to nedokážu. Radu nemám, jen zkušenost. K zubaři jsem se dokopala,když už se mi nalomil zub vepředu. Z té hrůzy mi těsně před návštěvou naskočil na puse opar - normálně s ním zubař nebere,ale když viděl,v jakém jsem psychickém stavu,tak se slitoval (měla jsem teda na oparu náplast,ale stejně). Trhal mi i v podstatě rozpadlé stoličky, o kterých jsem byla přesvědčená,že je nebude mít za co chytit.Zpětně musím říct,že nejhorší z toho všeho byl ten strach, zbytky zubů šly ven překvapivě rychle.