Na základní škole jich byla asi polovina, na střední byly naopak dvě výjimky, které to nepožadovaly (matikářka a biolog, ve vedlejší třídě učitelka fyziky a chemie). Pamatuju si jednu spolužačku, které jsme se jednou fakt smáli, protože odříkávala a odříkávala, i kdy na ni učitel volal, že to stačí. Jedna spolužačka odříkávala v chemii alkoholy a když se jí zpětně učitel zeptal, jestli je tedy v nápojích metanol nebo etanol, nevěděla, ačkoliv jejich vlastnosti předtím popsala. Stejně měla za jedna. Na zdrávce memorovat ani nešlo, 75 % výuky byla praxe.
Na medicíně byla jen jedna profesorka, co chtěla přesné definice ze svých skript, ale současně zjišťovala, jestli jsme to pochopili. Na ostatní bezduché memorování neplatilo a kdo to jinak neuměl, měl problémy.