Na žádný.

Já jsem v pozici toho, kdo si to vůči němu může dovolit (a v žádným případě nechci tvrdit, že to dělám jak na běžícím páse, dokonce FACKU jako facku jsem nedala snad v životě), on vůči mně ani náhodou.

Můžu to udělat z titulu vychovatele, stejně tak jako z titulu vychovatele můžu použít mocenský prostředky, který bych vůči sobě rovnému nepoužila, prostě proto, že ho nevychovávám. A až bude dítě dospělé, přesune se na pozici "mně rovného".

Optimální je, když se to obejde zcela bez toho, považuju to za krajní prostředky, ale domnívám se, že za normálních okolností (nikoli týrání) já to právo mám a ten vychovávaný vůči mně ne.

Svět možná není spravedlivej, ale takto to vnímám (a než se zas někdo rozsrdí, že jsem hnusný agresor, tak převážná většina komunikace se u nás odehrává po dobrém.)