"Za krásného letního večera ozýval se otevřenými okny malého domu v Zahradní ulici žalostný křik, jenž smíšen byl s rázným šviháním důtek; zlořečící, zuřivé, žalobné a hořekující hlasy přerušovaly v jednotlivých přestávkách tento koncert - a pak zase švihaly důtky, opět zavřeštěl mladistvý, ale velmi zdravý hlas, a hlomoz ten byl takový, že lidé mimojdoucí hlavou vrtěli, ba někteří chtěli vraziti do domku, aby ukrutnému trestání, o něž nejspíš běželo, konec učinili. Od toho dobrého úmyslu odvrátila je však sousedka, jež štěbetajíc k zástupu lidí přistoupila a s tváří nanejvýše vlažnou jim oznamovala, žeť to pouze Frycek, jenž od svého pěstouna dostává pardus."

Fr. Hoffmann: "Čas jest tolik - co peníze aneb Čemu se učíš, sobě se naučíš". Povídka mládeži a jejím přátelům. Volně přeložil F. V., vydáno v Praze roku 1877