Aleno,
myslím si, že si nerozumíme. Opravdu neobhajuji současné pojetí školství, které zůstalo někde v 19. století. Mockrát jsem tu psala, že co od MŠMT pochází, to od ďábla pochází.
Já jen nemám pocit, že je úplně dobře druhý extrém, kde se bude vždy a ve všem hledat cesta, aby dítě všechno bavilo a zajímalo. Jednak je to nereálný, protože většinu lidí vč. dětí nezajímá úplně všechno, a hlavně to není tak úplně v souladu s životem, kde prostě jsou i ty věci, který nebaví. Kolik lidí má práci, která je vždycky a ve všem baví? Kolik lidí si vybere obor, ke kterýmu nepatří žádný opruz a je to pořád jen děsně podnětný a děsně zábavný?
Jediné, co říkám je, že i v tom vycházení vstříc by to mělo být "odtud - potud". A že život školního dítěte není jen škola. Ano, je hodně špatně neumožnit dítěti práci navíc podle jeho nadání nebo potřeb nebo aktuální úrovně vědomostí. Ale proč by to měla dělat jen škola, proč by chytré a nadané dítě mělo být odsouzené na přijímání podnětů zvenčí? Asi takovému nadání nerozumím, nikdy jsem se s tím u školních dětí nesetkala. I jen pouhý zájem bez geniality si dítě umí do značné míry saturovat samo. Takže odmítám myšlenku, že pokud učitel neposkytuje dítěti přesně to, co chce, je to dítě nutně odsouzený k zmaření talentu nebo zájmu.