Taky nesnáším patos, ale jsou chvíle, kdy jsem ho Amíkům záviděla. Třeba jsem byla na vojenském hřbitově, kde byl nějaký drobný ceremoniál s nějakou rodinou - nevím, o co přesně šlo, ocitla jsem se tam víceméne náhodou, ale dělalo to na mě dojem, že si dotyčného vojáka fakt všichni vážili. Nebo v Pearl Harbour, kde to na mě nedělalo žádný dojem přetvářky, ale fakt pohnutí zúčastněných. Trochu je mi líto, že u nás na "patriotismus" apelují jen pokrytecký byznys karikatury typu Okamury a Zemana.

Někdy mi ten náš cynismus leze na nervy, i když na druhou stranu snad jsme díky němu zas míň manipulovatelní a takoví sví, prostě my, Češi. Ale neodsuzovala bych ani jedno, ani druhý, k nim to patří, cítí to tak, my nějak moc ne...