Přidat odpověď
Jenom opožděnou poznámku na okraj k archetypům (i k archetypu rodiče = muž + žena).
I když maj v kořeni arch-, nejsou archetypy nutně nijak archaický. Archetypy, nebo aspoň jejich konkrétní podoba, je odvozená z existující společenský reality a reaguje na ni, i když většinou s jistým zpožděním. To znamená, že ve společnosti, kde donedávna bylo otevřený homosexuální soužití nepřípustný a kde je výchova dětí homosexuálním párem většinově pořád (asi) nepřípustná, je ten archetyp výše popsanej.
Třeba starověký Řecko mělo archetypálních homosexuálních párů, většinou mužskejch teda, habaděj. A to nepočítám Sparťany, u kterejch to vysloveně kvetlo, akorát po sobě zanechali zatraceně málo písemnosti. Archetyp starýho učitele a mladíčka žáka, archetyp dvou válečníků, archetyp urozenýho bojovníka a jeho vozataje (a všechno mohlo zahrnovat sexuální vztah)... Děti teda takový páry nevychovaly - v našem slova smyslu, ale děti (přesněji: synové) jednoho z nich mohli bejt do vztahu zahrnutý.
To fakt jenom na okraj, archetypy jsou prostě odrazem naší vlastní společnosti. Maj sice základ v podvědomí, ale ta konkrétní podoba je výsledek toho, co kolem sebe reálně vidíme. Proto se archetyp moudrejch předků nebo rodičů moh dřív promítat do podoby předků-obrů a božskejch hrdinů-zakladatelů civilizace, nebo taky do podoby zvířecích předků, a dneska má klidně podobu mimozemšťanů.
Předchozí