Velký podíl na tom má ADHD, neuvažujete o návštěvě psychiatra a medikaci?

A pak mi přijde, že máš k dětem takový neosobní přístup. Sice jim dopřeješ nesčetně kroužků, lepší školy atd. a vozíš je proto po celé Praze, ale nějak si neumím představit, že si s ní sedneš a hraješ taky. Kroužky osobní péči rodiče nenahradí. A kdybys to dělala, věděla bys, jak na ní, tedy sednout si s ní a úkoly dělat s ní a ne ji úkolovat, když toho evidentně není schopná.
Přesto jí dáš pár příkladů před odchodem, bez pomoci, časové omezení k tomu, to prostě pláčem skončit musí...

Hraješ si s ní? Jaké hry má ráda? Měla jsem třeba hru na vyjmenovaná slova půjčenou z knihovny, na sčítání a odčítání mám třeba osmi a desetistranné kostky a s těma jsme hráli člověče a jiné hry, dávno předtím, než to měli ve škole. Vymyslet se toho dá spoustu. Jako dítě jsem chodila na klavír, mamka mi ty sklady hrála, aby mě motivovala, v práci mi scháněla různé noty, abych se pořád nenudila u etud... nemusíš k tomu umět hrát na klavír, stačí požádat učitelku...

Mně prostě přijdeš dost nezúčastněná.