Tuten, tuhle diskusi sleduju jen zlehka a zpovzdálí, a mám to podobně. Taky v okolí nemám žádné kamarádky na krátké úvazky v práci. Začala jsem s podnikáním, když dětem bylo 1 a 3 roky. Učím mezi 45- 50 hodinami týdně. Tudíž je jasné, že v týdnu s dětmi tolik nejsem. Teď jim je 10 a 12 a podobně intenzivní to mám nějakých 5 let. Jsou dny,kdy pracuju opravdu hodně a pak lepší dny. Na druhou stranu odvézt dítě na trénink a čekat na něj to zvládla hlídací paní a já v tu dobu mohla vydělávat. Dnes se už děti dostanou samy, kam chtějí. Samostatné jsou, ale nic jiného jim nezbývá. I přes náročný týdenní program máme velmi hezké vztahy, vím o všem, mám čas s nimi hrát deskové hry, které máme rádi.
Jak jsem přiměla děti, aby si plnily povinnosti? Děti prostě vědí, co na trénink potřebují a taky vědí,že když si to samy nenachystají, já tam prostě nejsem a nemůžu je zachraňovat. Samy od sebe jsou poměrně ambiciózní a oba, kupodivu i syn sedmák, chtějí samé jedničky. No tak zadarmo je nemají. Nemyslím si,že jsem nějaká macecha jen proto,že nemám čas třeba koukat s dětmi na film. Ale vaříme spolu a nebo děti už pod mým dohledem samy. Povídáme si. Děti mi pomáhají s úklidem, protože prostě vědí, že když dáme dvouhodinovku všichni, můžeme pak cokoliv. Na klavír hraju s dcerou dohromady, miluje čtyřhru.