Zase jednou zjišťuji, že to, co považuju za zcela samozřejmé a většinové a "normální", takovým vůbec nemusí být. Tentokrát jde o fakt, že spousta lidí někde dlouhodobě pobývá, případně dokonce žije od narození a přitom v podstatě nezná své okolí, netuší, co je "za dvěma rohy". Já jsem během dětství/puberty postupně poznala rodné město skrz na skrz včetně toho, kam vede která cesta, jak je velký jaký les, co je za ním, co je za kterým polem. Pak mě překvapilo, že někdo žije na vsi 25 let (a jeho rodina po generace) a netuší, kam vede cesta, která začíná 100 m za jeho zahradou. Prozkoumávala jsem vždycky i okolí všech mých pražských podnájmů. A pak mluvím se ženou, která žije se dvěma malými dětmi rok na místě, kde má hřiště 50 m před domem, takže s nimi chodí tam a vůbec netuší, že v okruhu 200 - 300 m má další 2-3 zase jinak zajímavá a třeba větší hřiště, chodí jen do nejbližšího obchodu, do školky a zpět jede 2 zastávky tramvají, tj. nezná ani prostor mezi tím. Někdo jezdí 13 let na dovolenou do stejného areálu a teprve po třinácté zjistí, že v lesíku 150 metrů za chatkami je rybník (nijak tedy užitečný) ... My vždycky i při týdenním pobytu někde věnujeme obvykle první půlden po příjezd průzkumu nebližšího okolí ... Považovala jsem to za takové cca instinktivní jednání a potřebu být zorientován v prostoru, ale evidentně to není tak samozřejmé? Jak to máte Vy?