Nevím, jak u dětí, já jsem dostala diagnózu až pomalu před čtyřicítkou Ono je to asi o tom, jak moc dítě neprospívá, jaké má problémy a co je potřeba řešit. Pokud je to tak komplikované, že je třeba si ve škole na to sednout, potřebuje asistenta, IVP atd., tak to asi není důvod s vyšetřením v Nautisu váhat. Pokud tohle není tak palčivý problém, diagnostika se asi taky hodí, pak je na rozhodnutí rodiny, komu diagnózu sdělí, puberťák do toho má taky už co mluvit.
Já sama nedokážu vůbec odhadnout, jak by se odvíjel můj život, kdybych měla diagnózu už jako dítě a měla různě upravený režim, než když jsem se musela sama probíjet věcmi a záležitostmi, které jsou pro ostatní samozřejmost a musela tak zvládat vše stejně, jako ostatní lidé.