Koliho, já bych řekla, že ono jde do určité míry o "trénink" a zvyk. Jako malej je holt jeden zvyklej, že není pánem situace, že se s ním smýká hodně podle ostatních, tak je na ty náhlé změny trochu víc připraven. V dospělosti si to začne upravovat víc podle sebe, navykne si na to, a pak ho náhlá změna o to víc vyvede z rovnováhy. Tohle bylo strašně těžký, když se mi narodilo první dítě. Po letech si zase zvyknout, že to fungování zase určuje někdo jiný. Trvalo to dlouho, než mě některé neočekáváné věci či narušení plánů zase přestali často výrazně vyvádět z rovnováhy. A poslední rok se to zase otočilo, opět to dávám hůř, ale vidím za tím to vyčerpání a stres.
Ale ty sociální schopnosti se léty zlepšujou, řekla bych.