Já jsem se courala i sama. A to dokonce i před pubertou. Naši a babičky s děsem vzpomínali, kolikrát jsem se jako předškolák "ztratila", což znamenalo, že jsem někam odešla zkoumat okolí, i třeba když jsem byli někde na návštěvě, kde jsem to vůbec neznala. Já si některé ty případy pamatuju a ztracená jsem si tehdy nepřipadala, prostě jsem zvědavě šla pořád dál, až mě nakonec našli a odvlekli mě zpátky Problém jsem měla jen jednou, co si pamatuju - to mě našli dokonce cizí lidi asi 3 km od domova (myslím, že mi byly 4 roky), prý jsem brečela v příkopu u cesty, že mám žízeň (a za nanuka jim prozradila, kde bydlíme). Ale že nevím, jak domů, jsem asi ani nezmiňovala