Ani nevíš, jak Ti rozumím. Sama se v takovém vztahu plácám už přes dva roky, chtěla jsem to vydržet kvůli dětem, pořád jsem si namlouvala nějaká pozitiva. Způsobily to jeho opakované nevěry.
Myslela jsem, že to vydržím, a to s ním ani nespím, máme malé děti, společné podnikání, 20 let spolu... Ale umírám zaživa.

Je to týden, co jsem se rozhodla to definitivně ukončit. A to i přes to, že pro jeho ego je to vyhlášení války. Bude manipulovat s dětmi, psychicky je vydírat, dělat naschvály, schovávat majetek. Nemám rodiče, netuším ani, kde najdu práci, jak to budu dělat sama s dětmi, sestra daleko, táta už je ve věku, kdy potřebuje pomoc sám. Maminka mi umřela. Tchýně pije. Nevím, kam dám děti na prázdniny, když budu mít 4 týdny dovolené a školáci zhruba 10 týdnů volna za rok. Dcerka je úzkostná, tábory nehrozí. A to nemluvím o OČR.

Ale udělat to musím, nebo vážně umřu.