a nesouvisí ten tvůj pocit hlavně s tvými psychickými problémy? možná bys o tom měla zapřemýšlet, jestli ta tvá nechuť k němu není jen něco, na co se záměrně zaměřuješ a podporuješ ji tak v sobě, protože to pak odvádí myšlenky od něčeho jiného, závažnějšího, o čem přemýšlet asi nechceš... někdy jsem slyšela, že když člověka bolí zuby, má se praštit kladivem do prstu, ta akutní bolest přebije v mysli tu původní a přitom je mnohem snesitelnější...
jinak já jsem strašně sobecká a kdyby mi s mužem už nebylo dobře, nebyla bych s ním... nevěřím na manželství z povinnosti, kvůli dětem nebo třeba daním... musí v tom být hlavně to přání být spolu, takže i když je to někdy mezi námi horší a řešíme nějaké krizovky (a jasně, že za ty roky se to nasbírá), základem je pro mne, jestli mi život s ním ještě něco dává, jestli mi za to stojí a jestli s ním chci být... zatím jsem vždycky došla k tomu, že ano