Děkuji všem za příspěvky a názory...! Honí se mi toho hlavou milión, ten strach zdravotní o mimi případně, o mě, pak rodinná situace, nejsem rozhodlá, kdybych byla, tak to přece neřeším. Manžel se k tomu postavil stejně, s tím, že neví, co bychom měli dělat, podpoří mě v každé situaci, ale jak sám řekl - je to hlavně na mě, on tu celý dny není.. Jak tu bylo psáno - je to vše nanovo, zase od začátku a přitom v těch nejnáročnějších podmínkách, i kdyby jsme stavbu odložili (zděný dům, manžel rychlou dřevostavbu bohužel nechce), tak nás to stejně čeká, už tu praskáme ve švech, děti jsou spolu v jednom pokojíčku, stavět se musí, nevejdeme se.. A ano, souhlasím, už nemám tolik energie a síly, ale zároveň si říkám, že tam nahoře to tak někdo chtěl, že je to možná ono, co mě má nakopnout a dát novou sílu a smysl.. Pocity mám jak na houpačce, snažím se v nich sama nějak vyznat... zatím marně...