v určitém směru se dostávám do takové zvláštně komfortní fáze, ve své preklimakterické přednasranosti a takové iritabilitě se zároveň dostávám do docela fakn fáze, že mi začíná být čím dál tím víc jedno, jaký dojem ze mne lidi mají a taky mi je čím dál víc v řadě situací jedno, jak řeknu, to co chci říct.

Musím konstatovat, že opravdu často zjišťuji, že se ani nemusím rozčílit, a spousta ostravných lidí a situací mi prostě jde z cesty, když předem vycítí tu preklimakrerickou nakvašenost

očekávám, že klimakterium to posune eště o levl vejš

takže já se pak ráda přihlásím k i k labelu "klimakterický hysterka", i kfyž je to ve skutečnosti spíš klimakterická účinná nasranost, co bude mít efekt zbraně hromadného ničení

krásné poznání, že mne nikdo a nic nemůže donutit, abych byla milá, když se mi nechce Klimakteruim, vitaj