Slupko,
no, dá, ale nedá se to garantovat.
U nás (a v manželově rodině taky) se třeba vedly děti k pohybovým aktivitám, ne ve smyslu závodění, myslím takové ty volnočasové aktivity jako lyže, kolo, bruslení, čistě pro zábavu.
Já sice jako dítě jezdila na kole a občas zašla s holkama bruslit, ovšem kromě plavání mi nezůstalo vůbec nic. U syna nefungovalo ani to, a to jezdil na hory od nějakých čtyř let, babička mu tam vždycky zaplatila nějakou tu školičku... nezájem. Ne že by mu to nešlo, ale tak strašně ho to nebavilo, že nebylo v ničí moci to nějak změnit. Na kole nejezdil nikdy, protože hned při prvním pokusu babičce vlítnul s kolem pod auto a od té doby se na něj bál sednout. To samé s bruslením. Pro něj je to prostě ztráta času. On si radši bude doma řešit chemický rovnice, než by dělal jakýkoli sport. A výtvarné nadání, které se v rodině celkem dědí taky zazdil.