Jinak tedy zítra si měl Patrik vyzvednout přihlášky na osmiletý gympl, ale včera jsme se už definitivně rozhodli, že nikam nepůjde.
Fakt snad od první třídy jsem byla přesvědčená, že půjde. Měl to podobné jako náš Jirka, studijní typ, ve čtvrté třídě už byl sociálně dál než spolužáci a tak nějak už ho to tam prudilo a osmiletý gympl se zdál jako jasná volba. No a někdy během prázdnin se rozjela puberta takovým způsobem, že je z něj fakt někdo jinej. Prostě ty hormony ho úplně rozhodily jak zvenku, tak zevnitř. Pořád roste, hrozně žere, z toho rychlýho růstu ho bolej kolena, je unavenej, ale kvůli těm hormonálním změnám najednou nemůže večer usnout. Dřív fakt lehl v devět do postele a za chvíli spal. Teď sice může lehnout taky, ale třeba půl noci nespí :-(. Je najednou totálně nesoustředěnej, ale fakt se nedokáže zapnout, i když chce. Leností to není (ne že by teda línej nebyl).
Nechávali jsme tomu zatím čas, i když jsem už od podzima říkala, že nemá cenu, aby na ten gympl chtěl. On pak ale přišel, že tam chce, tak jsme si řekli, že to klidně může zkusit. Aspoň by si vyzkoušel přijímačky, tím by se nic nezkazilo. No ale včera jsme to probrali znovu a sám uznal, že to teď asi nemá cenu.
Tak jsem si svým způsobem oddychla, protože nám ubyla jedna starost. Stačí Adamovy přijímačky..
Už bych byla ráda, abychom to měli za sebou.