A proč přesně se nemůžeš srovnat s IVF ?

Ono možná je lepší nad tím tolik nepřemýšlet. Prostě brát to že je to lékařská pomoc, tak jako u jiných zdravotních problémů. Transplantace srdce nebo kyčelního kloubu taky není úplně přirozená věc, ale medicína to již dnes umožňuje a z dobrých důvodů se to provádí.

On život prostě leckdy nejde tak jak by si člověk přál. A věř mi že to chápu, sama jsem si tím prošla. S myšlenou že budu muset na IVF pokud chci dítě jsem se nějakou chvíli smiřovala, a jedna z věcí za kterou jsem a budu exmanželovi vděčná, že mně k tomu tehdy tak trochu dostrkal.

Mám po dvou IVF dvě děti. A jsem moc šťastná že to tak je. A že jsem mezi těmi které měly to štěstí že to IVF vyšlo. A že jsem mezi těmi co mají to štěstí, že mají zdravé děti. A je mi fakt naprosto šumák "jak" jsem k nim přišla.

I je mi jedno že jsem nikdy nezažila porod, obě děti šly/musely císařem. Prvorozenému to naprosto jistě zachránilo život. A taky jsem si to představovala jinak, než že ze dne na den mně říznou a budu mít nedonošence v inkubátoru a klepat se o jeho život. Na druhou stranu, tohle zas člověku dost srovná priority.

Dnes zpětně viděno, jsem moc ráda že žiju v době, kdy jsou takové věci medicínsky možné. Že jsem mohla mít dítě, že mé dítě přežilo vážné těhotenské komplikace. Že se obě narodily zdravé, a zaplať pánbu jsou zdravé dál. A že byť to bylo finančně náročné, tak že žiji v zemi kde si to pořád finančně můžu dovolit.

Dnes čert vem nějaký IVF. Hlavně že mám ty svoje děti.
Přeju ať to vyjde.