Nezvládla jsem přečíst všechny už uvedené příspěvky, a tak budu možná opakovat něco, co už bylo popsáno dřív... Na tomto serveru jsem hledala nějaké aktuální informace zhruba před rokem a slíbila jsem si, že po porodu popíšu své zkušenosti s Pardubickou porodnicí.
Rodila jsem zde naposledy v září 2004. To, co jsem zažila před více než 13ti lety na tomtéž místě, byla docela hrůza, ale to sem už opravdu nepatří. Nezměnily se od té doby jen pokoje, ale hlavně chování většiny personálu.
Pár měsíců před porodem jsem si prohlídla spolu s manželem porodní sály, asistentka byla vlídná a vše nám pečlivě popsala, ačkoli měla jistě dost jiné práce. Byla jsem ráda, že manžel bude moci být stále se mnou. Synek si dával na čas, cca 14 dní se nechal přenášet. Když jsme se konečně dočkali pravidelných kontrakcí a přijeli jsme do porodnice, překvapil mě naprostý klid personálu, žádný klystýr, přeholování, bezdůvodné vyhánění manžela... Prostě jsem se převlékla, monitor sledoval, co "říká" miminko, přišel pan doktor, přesunuli jsme se na sál... Celkově byl průběh porodu klidný, rychlý, zcela bez komplikací. Z pana primáře Hanouska vyzařovala tak pozitivní energie, že se drobeček vyklubal prakticky HNED. A žádné poranění, žádné stehy = velký rozdíl než kdysi u dcery.
Požádala jsem hned po příjezdu o ubytování v tzv. "nadstandardním" pokoji, sice jsem musela pak několik hodin po porodu čekat na sále, protože pokoj nebyl připraven, ale čekání se vyplatio, takže jsem byla v dalších dnech nejen "sama" jen se synem, ale hlavně s námi mohl být kdykoli (ve dne i v noci) přítomen manžel, což bylo pro nás oba úžasným startem do společného života s naším andílkem. Za ty 300 denně tenhle malý luxus rozhodně STOJÍ a vřele ho doporučuji! Navíc je tento pokoj na patře s "rizikovkami", kde nebyla ANI JEDNA JEDINÁ nepříjemná sestřička. Ne všechny byly vždy usměvavé, ale aspoň byly (opravdu všechny) ochotné a dalo se s nimi vždy na všem dohodnout. Lékaři byli sdílní a většinou také velmi milí. I na novorozeneckém to bylo dobré, milé sestry, báječná a věcná MUDr. Hradecká i druhý (mladší) lékař, takže jsem si celkově "odnesla" jen jedinou (ani ne podstatnou) špatnou zkušenost. Hned druhý den mě totiž rozzlobila jedna dětská sestra svým chybným úsudkem. Dceru jsem před lety kojila bez problémů plně do 6 měsíců a pak ještě částečně do roka. U synka jsem neměla sebemenší pochybnosti, že to bude i přes můj vyšší věk (34) to samé. Dnes už VÍM, že opravdu byl v pohodě plně kojený celých 6 měsíců a kojím dál, ale jedna sestra mu přesto hned druhý den chtěla zbytečně nasazovat příkrm!!! Některé maminky skutečně "podlehly", já ne, nezdálo se mi to jako dobrá rada (možná i proto, že dotyčná sestra na mě sama působila silně překrmeným dojmem:-)) V dnešní době, kdy se kojení tolik podporuje, mi takové "rady" připadají trestuhodné. Kdybych neměla své zkušenosti, možná bych podlehla dojmu, že syn má hlad, i když pěkně pil a já jsem měla prsa nalitá doslova na prasknutí, takže bych si přikrmováním jen zadělala na další (psychické a možná i zdravotní) problémy. Naštěstí synek začal zvolna přibírat a byli jsme hned po 72 hodinách propuštěni zdraví domů.
K oblíbenému tématu nemocniční kuchyně bych doplnila svou zkušenost, že jíst se to rozhodně DALO. Sice se to ani vzdáleně nepodobalo jídlům, která vařím já nebo manžel, ale většinu jsem snědla, ačkoli jsem měla úplně jiné chutě (hlavně na čerstvou releninu a ovoce), ale nechala jsem si je raději na těch pár prvních dní zajít - kvůli kojení.
Další dítě už skutečně neplánujeme (dohromady s manželem máme totiž 4), ale kdybych měla ještě někdy rodit, pak určitě opět v Pardubické porodnici. Kdyby to četl někdo z personálu, tak Vám děkuju a myslím to upřímně. Upřímně! :-)