Jj, ale člověk si zvykne a začne ho to bavit

Ve Vidlákově jsem se naučila žít paradoxně až v Mexiku, předtím jsem byla závislá ne městském životě v blízkosti metra. Vztahy byly přehledné, věci fungovaly, bylo to takové polidštěné, i když v lecčems šílené. V českém Vidlákově mi sice chcípnul banánovník, ale zase je tu klid, nikdo nestřílí na starostku a ona taky nikoho nevraždí. Prostě idylka - ještě by tu mohli líp vařit.