Větře, já takhle ztratila občanku, cestou od voleb. Druhý den jsem ji měla na parapetu přede dveřma .

Otevřenou branku a klíče zvenku v zámku jsme tuhle měli celou noc.

Já teda ani v Praze nezažila tu pověstnou anonymitu velkoměsta. Jako dítě jsme bydleli v družstevních podnikových domech, takže se tam všichni znali a žalovali na nás děti docela běžně. Pak jsem nějaký čas bydlela na malém sídlišti a to fungovalo jako vesnice, včetně toho, že se tam lidi mezi sebou brali a zůstávali tam bydlet.