Když jsem se v patnácti stěhovala z Havířova do Ostravy, nelitovala jsem. Havířov mě nikdy nebral.
Ostravu jsem si zamilovala dost rychle.
Přesto se mi dlouho zdávalo o tom, jak se vracím domů do starého bytu, odemykám a tam bydlí jiní lidi, je tam jiný nábytek, procházím mezi nimi ke své posteli...

Studovala jsem v Brně a bylo moc přelidněné. Prahu miluju, ale po třech dnech bych vraždila lidi na potkání.

Jednu chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou zakoupení domečku na samotě u lesa za Vyšnými Vlkodlaky... No a pak jsem si uvědomila, že by to bylo fajn tak měsíc, možná rok, pak by mě kleplo.
Ostrava pro mě má ideální velikost