Vcelku jsem asi v plusu, hlavně když to srovnám se svými teenagerskými představami
Vysnila jsem si ovšem dvě holčičky, zatímco realita jsou dva kluci S tím starším mám poměrně komplikovaný vztah, což mě dost trápí.
Chtěla jsem bydlet ve městě, mám dům na polosamotě.
Ale jak ti kluci, tak bydlení má neočekávaná pozitiva, o kterých jsem dříve neměla tušení
A vztah se synem mě učí obrovské toleranci. Kdybych měla tu hodnou holčičku, tak bych se o sobě nedozvěděla spoustu věcí.

Představy rodičů naplňuju, což mě na druhou stranu i trochu svazuje.
Ale dnes mi táta volal (normálně mi vůbec nevolá, až jsem se lekla, že se něco st alo) ohledně jednoho kurzu, o kterém si myslel, že by mě mohl zajímat. Zajímal by mě opravdu strašně moc, bohužel už běží a prý museli i odmítat zájemce.