Tak já měla obří očekávání díky tlaku rodičů, pořád po mě chtěli supervýkony, že mi paradoxně rozpoltili osobnost. Na jednu stranu nulové sebevědomí, protože nic nebylo dost dobré, ale na druhou stranu podvědomé přesvědčení, že na "to" mám a JEDNOU budu hrozně úspěšná. V něčem jsem spokojená a v něčem ne. Moje reálná očekávání se vcelku naplnila, takže z toho pohledu jsem spokojená. Moje sny se ale nesplnily, za což si můžu jen já sama, protože jsem pro jejich splnění nic neudělala. Ale když koukám na svůj život, tak jsem dosáhla všeho, o co jsem se pokusila, pro co jsem se rozhodla. Ale tak nějak s tím nepřišly ty pocity, co jsem automaticky čekala.