Jo, to máš pravdu, lidi jakoby zapomínají, že je tam ten ČLOVĚK, byť někdy duchem nepřítomný.
V rodině taky...ale hodně jsem to vnímala tenkrát v nemocnici, jednou zvlášť silně, když jí vyškubli z hlavy shunt (před námi) s tím, že stejně umírá...a ona mi stiskla ruku, noc víc dělat nemohla...
A nezemřela. A pak ještě dlouho ne.

já si snad myslím, že ti, kdo s těmito lidmi pracují jakoby dlouhodobě, si neuvědomují, že ten člověk, by´t tak nevypadá, vnímat může...a že má pocity, strach, úzkost...i když jakoby vypadá, že ne.